Definícia
(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 2 písm. a), může soud uložit, že se taková věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo
c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.
(2) Soud může uložit zabrání věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za trestný čin anebo která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc získanou trestným činem nebo za věc tvořící odměnu za trestný čin, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná, a pokud taková věc
a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází,
b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,
c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil,
d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný,
e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo
f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen "svěřenský fond") anebo v podílovém fondu.
(3) Zabrání věci postihuje i plody a užitky věci, které náležejí osobě, jejíž věc se zabírá.
(4) Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření.
(5) Soud může místo zabrání věci uložit povinnost
a) pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu,
b) odstranit určité zařízení,
c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo
d) omezit dispozice s věcí,
a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.
(6) Nebude-li povinnost stanovená podle odstavce 5 ve stanovené lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci.