(1) Národní CERT zajišťuje v rozsahu stanoveném tímto zákonem sdílení informací na národní a mezinárodní úrovni v oblasti kybernetické bezpečnosti.

(2) Provozovatel národního CERT
     a) přijímá oznámení kontaktních údajů od orgánů a osob uvedených v § 3 písm. a) a b) a tyto údaje eviduje a uchovává,
     b) přijímá hlášení o kybernetických bezpečnostních incidentech od orgánů a osob uvedených v § 3 písm. b) a tyto údaje eviduje, uchovává a chrání,
     c) vyhodnocuje kybernetické bezpečnostní incidenty u orgánů a osob uvedených v § 3 písm. b),
     d) poskytuje orgánům a osobám uvedeným v § 3 písm. a) a b) metodickou podporu, pomoc a součinnost při výskytu kybernetického bezpečnostního incidentu,
     e) působí jako kontaktní místo pro orgány a osoby uvedené v § 3 písm. a) a b),
     f) provádí hodnocení zranitelností v oblasti kybernetické bezpečnosti,
     g) předává Úřadu údaje o kybernetických bezpečnostních incidentech bez uvedení ohlašovatele kybernetického bezpečnostního incidentu a
     h) předává na vyžádání Úřadu za stavu kybernetického nebezpečí kontaktní údaje orgánů a osob uvedených v § 3 písm. a) a b).

(3) Provozovatel národního CERT může vlastním jménem a na vlastní odpovědnost vykonávat i další hospodářskou činnost v oblasti kybernetické bezpečnosti neupravenou tímto zákonem, pokud tato činnost nenaruší plnění povinností uvedených v odstavci 2.

(4) Provozovatel národního CERT při plnění povinností uvedených v odstavci 2 koordinuje svou činnost s Úřadem.

(5) Provozovatel národního CERT musí při plnění povinností podle odstavce 2 postupovat nestranně.